Přednosti: Dravé a nebezpečné průniky po levé straně hřiště, při nichž v rychlosti kontroluje míč, kreativita.
Slabiny: Nedůslednost, občasná neochota pracovat v defenzívě.
Úspěchy: 8x Mistr Anglie (1993, 1994, 1996, 1997, 1999, 2000, 2001, 2002 a 2003), vítěz Ligy mistrů 1999, Poháru vítězů pohárů 1991, evropského superpoháru 1991, Interkontinentálního poháru 1999, 4x Anglického poháru (1994,1996,1999 a 2004).
Do přítmí stanice londýnského metra svítí billboardy s textem: ´Raději nikdy nehrát na velkém turnaji než zradit svůj malý národ.´ U citátu je fotka muže s lehce odstátýma ušima a pod ní stojí: ´Ryan Giggs, Velšan, fotbalista Manchesteru United.´ Ten stručný vzkaz řekne o Giggsovi mnoho. V podzemce ho pak zakryje vlak, který Vás odveze jinam. Pokud jste ale fotbalový fanoušek, nějak vám ta slova nejdou z hlavy. Stejně jako Ryan Giggs.
Z Londýna se přeneseme o kus dál na sever, do hlavního dějiště Giggsova příběhu, do Manchesteru. Je to předposlední lednová neděle tohoto roku a slavný stadion Old Trafford je napěchován až po střechu: místní United hostí Liverpool v bezkonkurenčním šlágru 23. kola Premiér League. Třetí tým soutěže hraje na hřišti druhého a je to strhující podívaná. Góly však chybí, vše směřuje k bezbrankové remíze. Běží už 90.minuta a míč si k přímému kopu staví Giggs. Krátký dynamický rozběh, švih a balón přesně nachází hlavu spoluhráče Ria Ferdinanda. Gól! Manchester vítězí a fanoušci jsou štěstím bez sebe! Později, když se utiší, prohlásí autor gólu: ´Všechny díky musí patřit Giggsymu, to on pro nás urval tři body.´ Většinou střídmý kouč Alex Ferguson řekne stručně, ale jasně: ´Ryan je pro nás pořád nepostradatelný.´ V listopadu minulého roku bylo velšskému záložníkovi dvaatřicet a už o sobě zaslechl první narážky jako o hráči, který stárne. Tyhle hlasy však dokáže Giggs zatím spolehlivě utišit. V čem vlastně spočívá Giggsova nepostradatelnost? Mnohé napoví, už jeho přezdívka: Welsh wizard čili Velšský čaroděj. Ještě přesněji by ale možná bylo Welsh blizard, Velšská vichřice. Neboť právě jako vichřice si Giggs počíná pří svých ofensivních nájezdech. Máte dojem, že při nichž obránce doslova terorizuje a že je k neutahání. Ze své oblíbené levé strany vtrhne do protivníkova obranného území tak prudce, jako když vystřelíte šíp. Zpravidla následuje prudký plochý centr, který v sobě nese předzvěst zkázy. Při ztrátě míče pak Giggs soupeře napadá s takovou agresivitou, že ho často donutí k chybě nebo zbrklosti. Po světě neběhá mnoho lepších levých záložníku, Velšanovi však nevadí ani centrální role. Tu jako dispečer hry přebírá především v národním týmu, ale v poslední době čím dál častěji i v Manchesteru. Přijdete k tomu ještě velmi dobré driblérské schopnosti a rovněž klíčový vliv na týmového ducha. Potom snadno pochopíte, proč Uli Hoeness, mocný manažer Bayernu Mnichov při hypotetické otázce, zda by chtěl do klubu Davida Beckama, rozhodně zavrtěl hlavou. ´Kdepak Beckhama! Koho bych si do mužstva přál, je Giggs.´ A Beckham? Také on řadí do zástupu Giggsových obdivovatelů. Oba spolu léta působili v United, bydleli v sousedních domech a Beckham dokonce od Giggse, který se v A-týmu prosadil dřív koupil svůj první vůz, ojetý Ford Escort . ´Giggsy a já jsme přátelé,´ píše Beckham ve své biografii. A nad jeho herními kvalitami nepochybuje: ´Dokáže sám rozhodnout zápas, žádný obránce proti němu nehraje rád.´ Když se volila nejlepší sestava Premiér League za poslední desetiletí, každý dopředu věděl kdo má ´předplacené´ místo na levé záloze. Jistě Ryan Giggs, Velšská vichřice. A kdyby se rozdávaly řády za fotbalovou věrnost, byl by Giggs jedním z prvních oceněných. V létě to bude 16 let, co záložník slouží barvám Reds. A podle nynější smlouvy byl měl angažmá protáhnout minimálně o další dva roky. Giggs patří k inventáři klubu bezmála jako kouč Alex Ferguson a ošoupaná židle kdesi ve skladu. Ze světoznámých hráčů současnosti překonává záložníka snad jen Paolo Maldini se svými dvaadvaceti lety v AC Milán, ´Mám štěstí, že můžu hrát s takovou spoustou skvělých fotbalistů. Jsem šťastný, že jsem v Manchesteru tak dlouho, zvlášť když to byly úspěšné roky,´ svěřil se Giggs.
Je zkrátka pan věrný a neplatí to pouze i jeho klubové oddanosti. Stačilo jen kývnout, a mohl hrát v anglické reprezentaci. Mohl tím plynule pokračovat v národním mužstvu pod křížem Svatého Jiří, za nějž hrál jako žák. On ale ctí rodinné kořeny, které ho poutají k malému národu, jenž vznikl z Keltů. Giggs má jasno: pokud přes hlavu přetáhne jiný reprezentační dres než velšský, pak jedině na konci zápasu, kdy si ho vymění se soupeřem. ´Kolikrát jsem slyšel otázku, jestli bych přece jen nehrál za Anglii, a tenhle dotaz mě rozčiloval víc než všechny ostatní,´ prohlašoval fotbalista. ´Proč se o tomhle pořád vůbec mluví? Jsem Velšan, konec dohadů.´ Byl to jednostranný zájem. Anglie by po ´šídlu´ na levou stranu zálohy ráda a okamžitě sáhla, pro Giggse to ale nebylo téma k přemýšlení. Cena za odmítnutí byla pro něj ovšem vysoká. Nikdy si nezahrál na žádném velkém turnaji, ať na mistrovství světa či Evropy. A to ho trápí: ´Je to jediné velké zklamání mé kariéry. Ale raději ho podstoupím, než bych nastupoval za zemi, v ní jsem se nenarodil a s níž neměli mí předci nic společného.´ Přitom Giggsovým domovem je bezesporu Manchester, kam se s rodinou v sedmi letech přestěhoval z Cardiffu a kde velmi brzy ztratil velšský akcent. Jeho otec černé pleti hrál profesionálně ragby a v Anglii dostal angažmá, proto ten přesun. ´Manchester mi k životu maximálně vyhovuje, ale cítím se jako Velšan,´ tvrdí. ´Vždy jsem se snažil s Walesem postoupit na nějaký šampionát.´ Nejblíž tomu byl před Eurem 2004, kdy měl velkou zásluhu na tom, že se tým dostal až do baráže. V ní však Wales ztroskotal na Rusku, v nímž hrál doma bez branek a v odvetě v Moskvě podlehl 0:1. Ironicky řečeno, jako by Giggs cítil, kdo mu nedovolí dotknout se snu o velkém turnaji: v prvním utkání udeřil loktem obránce Jevsejeva, za což poději dostal dvouzápasový distanc pro kvalifikaci na letošní světový šampionát. Právě Jevsejev dal ve druhém zápase jediný a rozhodující gól.
Giggsův osud je v tomto směru podobný osudu jiného výjimečného fotbalisty z ostrovů, nedávno zesnulého George Besta. Ani Best, která hrával taktéž za United a k němuž býval Giggs v začátcích kariéry přirovnáván, se coby rodák se severoirského Belfastu na žádném šampionátu neukázal. Co dělat? Zbývají úspěchy v klubu. V Giggsově případě jich rozhodně nebylo málo. Giggs, Beckham, Scholes, bratři Nevillové, Nicky Butt. V United se sešla na počátku devadesátých let velmi silná sorta fotbalistů, kteří byli víceméně stejný ročník. ´Všichni to jsou moji přátelé, které jsem potkal už v juniorce a postupně se zabudovávali do mužstva, takže jsme od pětadevadesátého nastupovali kompletně spolu v prvním mužstvu. To bylo neuvěřitelné,´ říká Giggs. Díky téhle partičce a samozřejmě také díky Eriku Cantonovi či Royi Keanovi Manchester v Anglii dominoval. V rozmezích let 1993 až 2003 slavil Giggs a Reds osmkrát titul ligového mistra, to je výjimečná bilance. K ní přibyly například i tři trofeje v prestižním Anglickém poháru a tak dále a tak dále. Celkově nasbíral záložník v Manchesteru 22 trofejí. Źádný jiný hráč v pyšné historii klubu táhnoucí se od roku 178 jich nemá víc. Některé metály se v Giggsově sbírce obzvlášť třpytí, speciálně jeden z nich, ten pro vítěze Ligy mistrů 1999. Rok se třemi devítkami na konci byl vůbec parádním sólem pro Manchester a tedy i pro Giggse. Přišly v něm tři radosti: vítězství v lize, v domácím poháru a nakonec i v Champions League. Giggs měl skvělou formu. Velšská vánice tenkrát pravidelně řádila na hřišti, což bylo pro soupeře frustrující. Báječnou trefou v nastavení kupříkladu poslal mužstvo do finále Anglického poháru: několika hráčům Arsenálu utekl, dalšího oklamal kličkou a z úhlu poslal balon mezi břevno a ruce gólmana Davida Semana. Tehdejší spoluhráč Beckham tu ránu nazval zábleskem génia, sám Giggs ji označuje za svou nejkrásnější branku v životě.
Radostně ubíhala celé sezona a nakonec senzačně vygradovala na Nou Campu při finále Ligy mistru s Bayerem. Než vyšel na trávník, uslyšel Giggs společně s ostatními od kouče Fergusona: ´Jestli to projedete kolem poháru a nezvednete to, bude to pro vás hrůza. Nedovolte to!´ Zdálo se ale už téměř nezvratné, že k chmurné trenérově předpovědi dojde, bavorský klub vedl v 90. minutě 1:0. A pak to přišlo! Dva rohy znamenaly dva góly pro Manchester a ihned potom konec. By to jeden z nejúžasnějších obratů v dějinách fotbalu a Giggs byl u toho, dokonce se podílel na vyrovnání. ´Pořád jsem se v tom utkání držel myšlenky: Přece nemůžeme prohrát!´ líčil Giggs později. ´Party v centru Barcelony byla nezapomenutelná. V jednu chvíli jsem tancoval na stole jako Elvis Presley.´ Giggs byl vyhlášen Mužem zápasu ve vítězném Interkontinentálního poháru a dodnes prohlašuje: ´Sezona vrcholící rokem 1999 byla nejlepší v mé kariéře.´ Bude to nejspíš pravda. Pravda ale také je, že ani ostatní sezony nebyly k zahození. Je paradox, že jako první si Giggsova talentu všiml Denis Schofield, skaut konkurenčního Manchesteru City. Krátce po svých čtrnáctých narozeninách odtud budoucí hvězda přešla do United. K City je až kruté, že první gól za Reds dal Giggs právě do jejich sítě. Původně, ještě v United, byl rychlík pro levou stranu zálohy známý pod jménem Ryan Wilson. Příjmení Giggs si fotbalista zvolil až o dva roky později, když se rodiče rozvedli. ´Giggs je matčino příjmení a já chtěl, aby každý věděl, že jsem její syn.´ Jako Wilsona ho poznal před osmnácti lety i Ferguson. ´Navždy si budu pamatovat, jak jsem Ryana spatřil poprvé,´ vyznává se zkušený kouč. ´Okouzlil mě. Pohyboval se po trávníku tak lehce, že byste přísahali, že se nohama nedotýká země.´
